Po delsi odmlce posilame pozdravy uz z Laosu......
Cesta ze Sapy sem nebyla vubec jednoducha, nejvyzivnejsi byl prechod mezi Vietnamsko-Laoskymi hranicemi. Vyjely jsme rano v 7:30 ze Sapa a pokracovaly po velmi klikatych a asfaltem nepolibenych cestach. Byl to opravdu zazitek, kdy jsme v mikro autobusu (o miste na nohy nemluvim - nebylo) stravily cca 9 hodin. Odpoledne jsme dojeli do mestecka Dien Bien Phu, kde nic neni, snad krome samoobsluhy, kde nas zaujal mistni system prodeje. U pokladny zaplatite nakup, musite si vzit uctenku na kterou u pokladny dostanetee 2 razitka a s nakupem v kosiku pokracujete pred prodejnu, kde vam mlady muz vysklada zbozi do tasky a aby v tom byl poradek tak na uctenku dostanete dalsi razitko - nedej boze abyste se mu snazili vzhnout jako ja - bude z toho nervozni :-] Takz jsme tady ochutnaly napoj z cukrove trtiny - pani projela lisem vetev pripominajici bambus a z ni vztekla sladka tekutina - bylo to dobre...
Rano jsme pokracovaly smerem k Luang Prabang, nejdrive jsme ale absolvovaly celni formality na hranicich. Autobus, kterym jsme jely byl snad jeste roztresenejsi nez ten vcerejsi - mazec, cesty katastrofa, misty asfakt jinak velkmi prasna cesta. Nas autobus byl uplne plny prachu, takze to byl fakt humus. Po prijezdu k pristavni osade Muong Xai (nebo tak nejak :-] ) jsme se potrebovali dostat lodi po rece do Luang Prabang - uz autobusem s nami jelo nekolik dalsich bledych tvari - takze naplnit lod nebyl problem. Zacalo smlouvani o cene, nase vyjednavaci pozice nebyla nijak dobra, cena nakonec byla cca 16 USD za osobu, ale nikoliv az do Luang Prabang ale pouze do mezizastavky - jmeno si nepamatuju. Plavba lodi byla pro vsechny prijemnou zmenou od zapraseneho autobusu. Cesta mela trvat cca 3 hodiny. Okoli bylo opravdu krasne a vzduch cestvy. Po zapadu slunce se vyrazne ochladilo a nad hladinou se zacaly sletavat ptaci - rekneme stovky.... bylo to jako z hororru :-) nas ridic byl zrejme znaly mistniho prostredi a zejmena reky nebot ani ve tme si nerosvitil, nebylo totiz co....takze jel po pameti, nebo spise po slepu....
Vecer kolem 7 me jsme zastavili v pristavni vesnicce, odkud jezdi autobusy do Luang Prabang - meli jsme smulu a uz jsme zadny nechytli, pokouseli jsme se mistniho hocha premluvit aby nas tam odvezl, ale ani vetsi obnos penez ho nezlomil...
Ubytovaly jsme se v krasnych domeccich - vypadalo to tam jako uprostred dzungle - byly ciste a vonave (prijemna zmena od Vietnamu). Na veceri jsme vyrazily s anglickou rodinkou (maminka teda byla z Brna a deticky taky cesky rozumely, bylo tedy o cem vykladat) momentalne zijici na Bruneji, dobre jsme se najedly a usnuly velice rychle.
Rano nas cekalo pokracovani busem do Luang Prabang. Toto mestecko - pravem zapsane na seznam UNESCO - me hodne nadchlo. Uzasna atmosfera, cisto, kolonialni architektura, budhisticke chramy, vsudypritomni mnisia a krasna reka Mekong. Nemluve o velkem poctu kavarnicek a restauraci primo lakajicich k posezeni..
Zde jsme absolvovaly v poradi jiz druhou masaz - musim rict ze tohle tady opravdu umi :-) Vecer jsme prosly mistni trh, kde prodavaly hlavne saly, typicke laoske sukne, potahy na polstare, prehozy na postel a dalsi mnozstvi veci....
Druha cast trhu byla s jidlem :-) tam jsme konecne okusily veskere mistni speciality, ja jsem mela pecenou rybu a plny talir dalsich dobrot - zeleninu, tofu, laoske chipsy, nudle, ryzi apod....
Na zaver naseho pobytu jsme vyjely na vylet k vodopadum, o barve vody ani nemluvit - takovou modrou maji snad uz jen Plytvicka jezera (tady se ale muzete koupat), odpoledne bylo super, daly jsme si mistni kavicku, ochutnaly susene banany a vecer se vratily do mesta, abychom chytly bus smerem do hl. mesta Laosu Vientine. Bus bohuzel nebyl sleeping (nezbyly uz na nas mista) ale byl VIP - od toho jsme si hodne slibovaly (coz se pozdeji ukazalo jako velky omyl). V porovnani s nasi predstavou VIP to byl bus spise kategorie - nejhorsi okresni Karosa. Ale vzhledem k tomu, jak vypadaly Laoske standartni autobusy, ktere jsme videly na nadrazi to opravdu luxus byl (jeden z mistnich autobusu, mimojine totalne narvany lidma dokonce vezl na strese satni skrin - coz me musim rict trochu prekvapilo :-)))
Cesta do Vientine byla priserna - 11 hodin v busu, kde neni vubec zadne misto na nohy, neustalke nekdo zvraci a je tam priserna zima neb klimatizace jede na plno a nejde vzpnout.
K tomu zvraceni bych jeste zminila, ze to je jedna z veci, ktere nas tady prekvapily. Cesty jsou tu klikate a neustale jedete nahoru a dolu, tedy obcas je nekomu spatne. Ovsem Laoske i Vietnamske divky/zeny jsou na zvraceni specialistky.....jedna si od nas vyslouzila prezdivku Fiona - jelikoz byla presne te stejne barvy jako Shrekova manzelka :-)) a ptate se co delaji s plnym sackem?? no to stejne co s ostatnim odpadem - vzhodi ho z okna.....dost nechutne.
Vyhazovani odpadku na ulici a kriticky nedostatek odpadkovych kosu je hlavnim znakem Vietnamu, v Laosu uz je podstatne cisteji a kosu je tu take vice. Je zde take zvykem se pri vstupu do domu, nebo do chramu zouvat, coz pomaha udrzovat dum v cistote.
Tolik asi strucne o nasem putovani do Vientine....
skvělej článek :) pobavil celé auto při cestě na silvestrovskou chaloupku :D ale my jsme to zvladli bez zvraceni .))))
OdpovědětVymazat